108

Jako holka jsem měla pár snů. Asi nejsem úplně normální, ale nejvíc jsem snila o hezké práci. Samozřejmě mne inspirovaly mé vzory, hlavně babička, která pracovala jako šatnářka v restauraci.
Odmala mne brala s sebou a já si připadala tak důležitě, když jsem brala kabáty, špendlila na ně lístky a později je vydávala. Babička prodávala ještě cukrovinky a cigarety, samozřejmě mne nechala všechno vyzkoušet a jen zdáli kontrolovala, jen se usmívala na hosty a pořád prosila a děkovala. Patřilo to k bontónu.
Později jsem toužila být trafikantkou, ta naše měla v obchodě pořád plno, vyznala se ve všech novinách a časopisech, přesně věděla, co se kde píše. Možná to dříve měla lehké, noviny se tolik nelišily, i když dnes to asi není o moc jiné, jen trochu barevnější. Práci trafikantky jsem si nevyzkoušela.
Další inspirací pro mne byla paní Horová, původní majitelka restaurace naproti našemu domu. Byla úplně malinká, ohnutá, táhlo jí na osmdesát, ale pořád měla úsměv od ucha k uchu, byla milá na hosty a bylo vidět, že bez své hospůdky nemůže být, i když jí už dávno nepatřila. Tohle řemeslo je totiž poslání, předává se při něm dobrá nálada. Toužila jsem si to vyzkoušet.
Tenhle sen se mi později splnil a dost se mi hodilo, co jsem okoukala od babičky. Hosty nezajímá naše nálada, chtějí se bavit, jíst a pít bez ohledu na pohlaví, náboženství i politickou příslušnost. Byla to výborná zkušenost, čtrnáct dnů jsem byla nadšená a pak poznala, že každý chleba má dvě kůrky a že tohle řemeslo je pěkná řehole. Je třeba se usmívat a bavit hosty, aby zůstali.
Je jiná doba, máme jiné sny, ale jedno pořád platí. Úsměvem, prosbou ani díkem se nikdy nic nezkazí. A jaké sny jste si splnili vy?

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account