Tím jedním prostým slovem se definuji – žena.
Definuje mě lépe než cokoliv jiného. Jsem nádherná, svéhlavá, zábavná, chytrá, trochu jízlivá, milující, vševstřebávající bytost. Jsem předurčena k tomu milovat a být milovaná. Jsem předurčena k tomu, být dobrou partnerkou a matkou, až přijde čas.
Jakožto žena jsem tlakem společnosti odsouzena k životu v lisu. Musím být dokonalá – manželka, matka, zaměstnankyně, kamarádka, členka společnosti. A to se mi nelíbí.
Netoužím po tom, aby se o mě psalo ve webových magazínech pro ženy o tom, jak skvěle vedu produkční společnost, obchoduju na burze, vychovávám tři rozkošné děti a po večerech reprezentuju manžela na obchodních večeřích a v noci reprezentuju ženské pokolení v ložnici.
S klidným svědomím zahodím své dva magisterské tituly a portfolio úspěšných projektů a budu ženou v domácnosti. Stejně tak ale chápu ženy, které se rozhodnou nemít děti a soustředí se na to, aby ukázaly že mohou mít zářivější kariéru než muži. Nesouzním s nimi, nemůžu nikdy do hloubky pochopit jejich motivace, ale stejně tak očekávám nestrannost z jejich pozice.
Vděčím svým předkyním za mnoho. Všem sufražetkám, demonstrantkám, které pálily své podprsenky, všem těm které se nedaly a vydupaly si své místo na zemi. Děkuji. Jsem vděčná, že mohu volit, řídit auto a vystudovat si ty dva magisterské tituly a když budu chtít tak i doktorát. Jsem ráda, že si mohu vybrat muže, kterého miluji a nemusím za sebe platit věno. Jakožto žena mám vlastně skvělý život. A přesto se čekárny lékařů plní nervózními, zhroucenými, unavenými ženami, které svou ženskou roli nezvládají, nebo si to alespoň myslí.
Protože společnost toho po nich chce moc. Rodinu, kariéru, perfektně vypadat, dost vydělat, mít děti nejenom živé, čisté a najedené, ale i v nejlepších školách a ve sportovních reprezentacích. Manžela, který je reprezentativní, zajištěný a uspokojený po všech stránkách. Jenže to uspokojení má zajistit žena.
A běda těm, které si to chtějí ulehčit a najmout pomocnou sílu, ikdyž si ji tisíckrát můžou dovolit. Nejsou schopné vše zabezpečit samy. Hanba! Hanba!
A právě proto bych chtěla říct – Jsem žena!
Jsem nedokonalá, jsem líná, jsem zmlsaná, ráda prospím den a zapomínám na žehlení. Své budoucího muže a děti budu milovat jak nejvíc budu moct, budu stále výkonná, okouzlující, zábavná, inteligentní, cynická ale i milá osoba, která se postará o teplo jejich rodinného krbu.
Jsem žena, cítím, že tohle je moje role a nechci se o ni dát připravit.
