Před 10 lety touto dobou jsem četla Pátou horu (Paulo Coelho) a zmítala se pod náporem zoufalých myšlenek mé ústřední životní krize.
Celou svou bytostí jsem cítila, že TAKHLE (jako “dosud) už dál žít nemůžu, nezvládnu…ale absolutně jsem NEVĚDĚLA, JAK teda bych to mohla dělat jinak 😀
Co mi nakonec pomohlo?
No, odložení “moudrých knížek” (v nichž jsem hledala nějaké “instantní zázraky, přesně pro mě na míru”) a vrhnutí se DO AKCE. Byť tenkrát po hlavě, když jsem to ještě líp neuměla (a neuměl to tehdy ani nikdo v mém okolí, kdo by mi mohl poradit).
Myslím, že není náhoda, že i když jsem se “snažila” brát rok 2018 jako “úplně normální běžný rok, přece” 😀 , stejně mě život před dvěma týdny doslova mrštil do situace, v níž vyžadoval jasnou ODPOVĚĎ: “Hele, TAKHLE dál NE. Jak teda?”.
Nedokázala jsem odpovědět hned, nejdřív jsem se chtěla bránit a smlouvat a odložit to “na potom” a hlavně “ukecat to” na další jízdu “samospádem”, ale pak jsem pochopila, že mi to život “nesežere”. NENÍ to lehké, když musíte ČELIT 😉 Nemáte kam “utéct”, protože už víte, že před sebou a před povinnostmi K SOBĚ neutečete…
Byli jste také někdy v podobné situaci?
Nedávno jsem založila na FB speciální “vzájemně podpůrnou” skupinu https://www.facebook.com/groups/1786914764944708/ , ve které právě takovéhle osobní příběhy sdílíme a společně objevujeme možné LEPŠÍ cesty, než které by napadly nás samotné… Jestli chcete, přidejte se 🙂
Vítán je každý, kdo si uvědomuje, že “jaké si to uděláme, takové to máme” – ve skupině, i v životě.
Jolana Fišerová
