Dnes začnu tím, že jsme se stěhovali s dcerou do Prahy kvůli tomu, že jsme chtěli začít znovu, úplně nový život. Nový život, který nabízí nové příležitosti a nové šance.

Nastěhovali jsme se 15.12.2016 do bytu, byt byl nádherný a takový jaký slibovalo video i fotky. Byli jsme naprosto spokojené.

Těšili jsme se na změny, změny k lepšímu a toužili projít Prahu a využít dalších šancí, které Praha nabízí.

Bohužel od prvního dne nastaly potíže, které mě velmi vyčerpávaly a vůbec se mi nelíbily, jako například, zdi z papíru. U novostaveb je to normální, ale tohle jsem nečekala, že budeme poslouchat v koupelně při sprchování, sexuální hrátky sousedů. Že v noci se prostě nevyspíme, protože děti si hrají do 4 hodin do rána a ta plouvoucí podlaha je tam sice krásná, ale hluk opravdu netlumí. Že v noci se pracuje, ve stylu skládání nábytku nebo bouchání do zdi nebo pere pračka, musíme to opravdu slyšet i my?

Za 9 měsíců života v tomto bytě, jsem se vyspala asi 4 noci, věřte nebo ne…

Další nepříjemné prožitky jsem měla s letadly, která nám lítala po půl hodině nad hlavou nebo nad střechou. Přes den to tak nevnímáme, ale v noci, v době ticha je slyšet přistávání 10 x silněji. Je to nezvyk, snad bych si i zvykla, člověk si zvykne na všechno.

Ale na noční bouchání si nezvyknu nikdy!

To, že je v Praze draho, si nemyslím, je to jenom pohled nás brňáků, protože jsme zvyklí na jiné ceny. Ale v Praze je všechno dražší jenom proto, protože pražáci mají jiné platy, ale to neznamená, že je draho.

Bydleli jsme v části Hostivaře, která je dost daleko od centra, to jediné jsme si nerozmysleli při hledání bytu. Do centra jsme jeli autobusem a metrem, cesta trvala většinou kolem hodiny. Což si myslím, že je hrozné. Jsem zvyklá v Brně, že je všechno menší a po hromadě. Jak říkám, všechno je o zvyku, ale tohle mi také hodně vadilo.

Metro? Metro mi také dalo zabrat. Po každé jízdě jsem onemocněla, jak tam foukalo. Nafoukalo mi tak do uší, že dodnes (5 měsíců) navštěvuji lékaře a řeším svůj pochroumaný zdravotní stav. Po 5. měsících mám konečně léčbu, prošla jsem si x vyšetřeními a všechno bylo v pořádku. Vím přesně, proč jsem onemocněla, ale to si musím zpracovat sama, tím Vás nebudu zatěžovat. Důležité pro mě je, že se uzdravuji, a že díky těm všem vyšetřením vím, že jsem naprosto zdravá a za to velmi děkuji, děkuji a děkuji ♥.

Prahu jsme neprošli jak jsme plánovali, jenom jsem ležela a byla jsem šťastná, že můžu alespoň ležet.

A už si dám velký pozor na své další kroky, které udělám ve svém životě.

Od prvních dnů v Praze jsem cítila uvnitř nitra, že tady není můj domov. Ale rozhodli jsme se, že si dáme čas, abychom si zvykli, ale nestalo se tak. Stále jsem cítila, že tady nechci být, že se chci vrátit na Moravu, kam patřím. Kořeny jsou kořeny. Na Moravě jsem prožila většinu svého života.

A tak 9.9.2017 jsme se přestěhovali zpět na Moravu a dokonce do domu, kde jsem prožívala své dětství.

Toto je můj pohled na Prahu, na život v Praze a na to, když chcete od života více, ale nemáte to mít!

 To ještě neznamená, že do Prahy nebudeme jezdit, pořád Prahu miluji ♥.

Život v Praze nám obrátil život naruby, ale zároveň jsem změnila pohled na spoustu věcí… A proto děkuji, za tuto šanci a zkušenost. Uvědomila jsem si, že život v Praze není pro mě, že chci svůj domov mít na Moravě. V Praze je vše uspěchané a materiální. Já se cítím na zpomalení a zklidnění neboli ustálení svého života.

 Takže moje milé čtenářky, není všechno zlato, co se třpytí.

Doma je doma 🙂

Vaše Kristi ♥

www.zivotni-kouzlo.cz

 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account