1069

Sedím u počítače a volá mi kolegyně. Říkám si, že asi něco pracovního. To by ale nesmělo jít o naši obchodnici Irču, která je expertkou na spontánní (ale boží) akce. „Baru, co děláš příští týden v pátek?“ No a plán byl na světě.

Většina lidí to poslední pracovní den zalomí na gauči. Odolnější jedinci vyrazí lovit zážitky do víru velkoměsta. A my patřily mezi ně. Nepředstavujte si ale litry alkoholu a protančenou noc. Jen to velkoměsto. Teda – Olomouc (a to pro nás Moraváky z vesnic vážně velkoměsto je). A upřímně řečeno, druhý den jsem se trochu cítila jako po akci. Ale teď zpátky na začátek.

Když si to dobře objednáš

Půl třetí odpoledne, práce hotová, batoh sbalený. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli pojedu, protože od rána pršelo a byla zima. Irča ale tvrdí, že počasí je objednané a ve čtyři přestane pršet. Sedám teda do auta, ve kterém budu trávit i další noc, beru psa a vyrážím směr Olomouc. Na dálnici zjišťuju, že nestíhám, stejně jako Irča. Navigace nám oběma ukazuje stejný příjezd – 15:38 (i když jsme si to vůbec nenaplánovaly a vyjížděly jsme každá odjinud).

Foto: se souhlasem Barbory Štarhové
Foto: se souhlasem Barbory Štarhové

Parkuju a spěchám, protože poprvé nehledám v tomhle studentském městě skvělou kavárnu, ale olomouckou Pracovnu Žen s.r.o. Ta je zároveň i Centrem pohybu – a to doslova. Lenka Fasnerová, sympatická a energická žena, už měla vše sbalené dřív, než jsem se vůbec stihla rozkoukat. A tak už jen stačilo naložit naši posádku do auta a vyrazit směr Poděbrady. Ale ne ty Poděbrady, kde si lidé jezdí léčit cukrovku a srdce. Ale ty olomoucké, kam bych si já jezdila léčit duši a vyvětrat hlavu. Cestou nám ještě Lenka stihla prozradit, že měla v plánu dojet na ně na koloběžkách. S Irčou jsme se ale shodly, že bychom asi umřely. I přesto, že nám společnost na vodě dělal Monk, kterého doporučuje 5 z 5 amatérských paddleboardistů.

Must-have každého paddleboardisty

Dojíždíme na místo a já dávám Irči za pravdu. Počasí bylo opravdu objednané. Sluníčko se lesklo o nádhernou vodní plochu – o olomoucké přírodní koupaliště Poděbrady a my tak mohli pokračovat v aktivitě, kvůli které jsme tam přijeli. Paddleboarding.

Lenka vytáhla paddle boardy a my začali foukat. Mohla bych říct, že jsme si je jako samostatné ženy zvládly nafoukat samy. Realita je ale jiná aneb na paddle board jedině s gentlemanem. I když jsme se sebevíc snažily, posledních pár stlačení pumpy bylo fakt náročných a moc nám to nešlo (teda hlavně mě). A protože jsme si chtěly šetřit síly na vodu, přenechaly jsme štafetu jedinému muži naší minivýpravy – Honzovi aka příteli od Irči.

Překonávání hranic a drobné bouračky k tomu

Tak a můžeme jet! Nebo spíš…se o to pokusit. Ale na to, že tři z nás na paddle boardu stáli poprvé, dopadlo to nad naše očekávání. I přes vážně silný vítr jsme se dokázali posadit, postavit, zacvičit si a objet k tomu celé Poděbrady. Já jsem teda ještě stihla dvakrát sejmout lekníny, narazit do větví, vyplašit kachnu, co si užívala sluníčka po dvou dnech bouřek a přibližně 6x úplně ztratit směr. Ale jinak mám přírodu ráda, vážně. Ale přece nemůže být všechno dokonalé, kór napoprvé. O to větší sranda to byla (i když asi jak pro koho).

Foto: se souhlasem Barbory Štarhové
Foto: se souhlasem Barbory Štarhové

Lenka nám byla po celou dobu skvělou instruktorkou a musím říct, že kdyby mě neuklidňovala a nepobízela k tomu, abych si zkoušela různé věci, asi bych na paddle boardu celé dvě hodiny jen seděla a bála se. Ze začátku se vám třeba hrozně třesou nohy, protože máte pocit, že ta placka prostě musí být děsně nestabilní a vy za chvíli skončíte někde v hluboké vodě a nevylezete zpátky. Ale nakonec zjistíte, že ten strach je jen ve vás, rozdýcháte to a odměnou vám je nejen boží pocit, ale i výhled na krásnou přírodu. S tím větrem to nakonec taky nebylo až tak zlé. Sice si s námi občas dělal, co chtěl, ale díky němu byl vzduch tak nějak lehčí a vlnky, které na Poděbradech vytvářel, byly prostě kouzelné.

Jednoho Beefeatera, prosím

Když nám Lenka poprvé řekla, že koupaliště objedeme celé, měla jsem jisté pochybnosti. Tři hodiny ale utekly jako voda a nejistoty vystřídal pocit, že jsem na sebe vážně pyšná. Samozřejmě jsme se potřebovali odměnit, a tak jsme si ještě před odjezdem dali na břehu jednoho Beefeatera (řidiči měli smůlu). Pak už byl čas se rozloučit.

Myslím, že můžu mluvit za nás všechny a říct, že s Lenkou prostě musíte strávit alespoň jedno odpoledne. Ať už jde o paddleboarding na přírodním koupališti, line dance party nebo třeba výlet na koloběžkách. Jak říká naše Irča „Bylo to boží!“ a já nemůžu jinak než souhlasit. Moc děkujeme Lence za to, že nám dodala odvahu a přichystala pro nás tak skvělý program.

Foto: se souhlasem Barbory Štarhové
Foto: se souhlasem Barbory Štarhové

Dobrá postel je základ

Po rozloučení jsme se vydali každý svou cestou. Ta moje mířila za rodinou. Náš plán byl přespat v autě, jenže jsme si zapomněli karimatky, a tak trochu tvrdší lůžková úprava v kombinaci s pádlováním proti větru způsobila, že jsem se ráno cítila (slušně řečeno) trochu rozbitá. Ale zároveň naplněná skvělým pocitem z nového zážitku. A tak doufám, že tohle nebyla má poslední návštěva olomoucké Pracovny a čeká nás další společné překonávání (nejen vodních) hranic.

 

Mé gastrotipy: V Olomouci a jeho blízkém okolí určitě doporučuji navštívit Kafe jak lusk, Grill Pub Pod LipamiLong Story ShortHradlo v Grygově a pokud vám nevadí udělat si menší výlet, zastavte se i v jedné z mých neoblíbenějších kaváren v Česku – Pikole Šumperk.

 

Tak mávám do Olomouce a snad zase někdy!

 

Autorka: Barbora Štarhová

Foto: se souhlasem Barbory Štarhové

Tagy:
0 Komentářů

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account