95

Nejprve jsem jenom nápadem. Vizí. Polapenou inspirací. Po čase se začínám zhmotňovat. Nejprve lehce. Jsem čarou na papíře jednou, druhou, třetí… Po čase se čáry potkají a spojí a ten, kdo se na mě dívá, již může tušit, s kým bude mít tu čest. Pak přijde na řadu prohlídka šatníku a skládání různých kombinací, aby mi to slušelo. Budu přeci jenom fešácký kocour J. A na scéně se poprvé objeví nůžky, aby mě vysvobodily ze zajetí velké bílé plochy, kde už se mi nechce být, protože se moc těším, až budu součástí toho velkého světa. Pak to již jde jako po drátku, vše na sebe navazuje. Stříhání, špendlení, stehování, šití, vyndávání stehů, vyšívání, plnění. A najednou jsem, existuji. Prohlížejí si mě. Otáčejí mě. Zkoumají, jaký jsem na omak. Měří mě a váží. Tahají mě za uši a za nohy. Přivírají oko a souhlasně pokyvují hlavou. Narodil jsem se. Já kočičák. Zhmotněná myšlenka jednoho podzimního odpoledne. Zjišťuji, že mám i kamarády a je mi na světě dobře. Jaké mi dáte jméno?
Za kocoura sepsala Daniela 🙂

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account