112

Nikdy jsem nebyla šikovná na ruční práce. Neměla jsem pnutí něco uháčkovat, ušít, upéct nebo nakreslit. Nikdy jsem také nebyla trpělivá, mít všechno rychle za sebou, hlavně se s tím nemazlit, šup šup a dělat zase něco jiného.

A pak, někdy toto září, přišla láska z čistého nebe. Někde na internetu, už si nevzpomínám kde, na mě vyskočil článek o tvoření obrazů z lisovaných kytek. A bylo to. Od té doby věnuji veškerou svou energii, myšlenky a čas studiu různých technik, sledování zahraničních vzorů a výrobě vlastních obrazů. Tvořit touto metodou je opravdu piplačka a navíc ruční práce, takže o sobě mohu říct: „Odříkaného chleba největší krajíc“.

Sbírám vše, co mi přijde pod ruku. Dostatek zásob mi dovoluje hrát si s dekory a formami květinových kreací. Moc ráda mám kromě kytek a listů i plody stromů, kůru nebo třeba makovice, šišky či lišejník.
Vždycky, když tvořím, ztrácím pojem o čase, přestanu mít hlad, nechce se mi spát, v hlavě mi naskakují nejrůznější nápady, které chci zrealizovat.
Rozhodla jsem se, že nebudu provždy tvořit do šuplíku a pro kamarády. Pronajala jsem si ateliér a až budu má dílka dostatečně dokonalá, hodlám se pustit do prodeje.

Před deseti lety jsem si přísahala, že už nikdy nechci podnikat. No dobrá, tak to nevyšlo, prostě věci se vyvíjí a mění i v pozdějším věku.  Zatím to zkusím tak pianko, mám svou práci a nemusím se bát, z čeho zaplatím faktury a jednou, kdo ví…
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account