O tom, jak stačí chvilka a úklid, do kterého se vám opravdu nechtělo, vás nakonec nemine. Vše zlé je k něčemu dobré.:-)
Vánoce jsou tady. Peču perníčky, vařím, ale uklízet se mi nechce. Totální lenora.
Ještě zamíchat toto, odběhnout támhle. Dělat tři věci najednou mě baví. Peču placky, trénuji rybí polévku, aby na Štědrý den byla NEJ.
Můj syn ale že placky nebude, polévku jen tak skouknul a že taky ne. “Tak co třeba lívanečky, nedal by sis.” Proč ne. Těsto v teplé vodě vykynulo raz dva. Rozpálím olej a už jen že si odskočím a lívaněčky budou. V umyvadle leží ve vodě manželovo triko. Tak to ještě promáchnu. Myšlenky mi letí úplně někam jinam. Oddávám se duchovnu, když v tom už cítím, běžím, v kuchyni černý kouř. Syn běží, že se něco pálí, můj manžel zvedne oči od počítače, a že co že jako v té kuchyni dělám. Přiskakuji ke sporáku, vypínám ho. Na pánvičce dohořívá plamínek jak adventní svíčka.
Lenora je pryč, zachraňuji začouzenou kuchyň. Naštestí to jde vydrhnout. Kuchyň je vygruntovaná během hodinky.
A je to. Všechno zlé je k něčemu dobré.
