Letos už mám jedny Vánoce za sebou. Protože koncem tohoto týdne odlétám z Ameriky na čas zpátky do Čech, s americkou rodinou jsme oslavili Vánoce před dvěma týdny.
Měli jsme všechno, co k americkým Vánocům patří: mrazivé počasí, hořící krb, na něm punčochy na dárky, velký svítící stromeček, ještě většího krocana s nádivkou (ani rozporcovat jsem ho nemohla – viz foto), pečenými bramborami, brusinkami, taky cookies, jablečný koláč, víno, dárky zabalené ve vánočním papíře, ozdobené mašlemi. Byli jsme všichni u stolu i u stromečku a celkově jsem měla krásnou nejen sobotu, která s měsíčním předstihem reprezentovala 25. prosinec, ale vůbec celý víkend. Ačkoliv iluze byla dokonalá, přesto jsem po jeho uplynutí měla pocit, že tomu přece je něco chybělo. Teď o dva týdny později vím přesně co – Advent. Bez něj to prostě byla jen dokonalá iluze Vánoc, ale ne Vánoce.
Přitom jak se tak dívám kolem sebe, spousta lidí Advent nemusí. Virózy ze špatného počasí, stres v práci z blížícího se konce roku a všemožných uzávěrek, krátící se dny, depka z toho, že za světla nic nestíháme, panika, kdy koupíme stromeček, kdy kapra, kdy seženeme Lego, které je všude vyprodané, fronty, starosti, co zase letos nadělíme rodičům a babičce s dědou, kteří “všechno mají a nic nepotřebují” … Ano, všechna ta negativa opravdu existují. Naplňují nás vztekem a mají za následek, že si ze všeho nejvíc přejeme, aby už to bylo za námi. Moje letošní zkušenost a Vánoce, které byly pryč během méně než dvaasedmdesáti hodin, mě ale přinutily přemýšlet o Adventu jinak. Následující čtyři týdny mi totiž přes všechny nepříjemnosti dávají příležitost těšit se. A to je v životě jedna z největších radostí. Ostatně neříká se nadarmo, že “mít se pořád na něco těšit” je zároveň největší díl, z něhož se skládá lidské štěstí.
Svým způsobem mám vlastně pocit, že těšící adventové dny jsou snad ještě lepší než ty, které přijdou, až ráno na Štědrý den otevřu oči. Je to podobné jako těšit se na prázdniny nebo stát ve frontě na něco dobrého (taky je nepříjemná) a čekat, až vám to konečně prodají a vy se zakousnete. Kdyby tyhle okamžiky nastaly ihned, jakmile na ně pomyslíte, by byl zážitek z nich prostě … poloviční a příliš krátký. Navíc já osobně mám často pocit, že už v první hodiny Štědrého dne se Vánoce jakoby vypařují a nemůžu za žádnou cenu přinutit mozek, aby od toho momentu nemyslel na chvíli, kdy bude po nich a já budu muset z pohodlí vykročit zpátky k povinnostem.
Proto jsem se rozhodla, že si letos Advent a těšení se, které s sebou nese, opravdu užiju.
A hned jsem si pro sebe vymyslela čtyři příjemné činnosti, které během něj udělám, abych na Štědrý den nemusela říct, že můj Advent byl jenom šílený stres, shon a podrážděnost.
Takže:
Navštívím aspoň jeden vánoční trh, na kterém jsem ještě nikdy nebyla.
Upéču jeden druh cukroví, který naše rodina ještě nikdy nejedla. Nikoliv proto, že musím, ale protože to chci prostě vyzkoušet. Když se nepovede – nevadí.
Pořídím si krásný adventní věnec a pár menších dekorací a vyzdobím si jimi domov v Praze, přestože svátky budeme s manželem trávit u rodičů a po nich zamíříme zpátky do Ameriky. Nebudu říkat, že nemá smysl si jejich sháněním komplikovat už tak nabitý program, když si je budu užívat “jenom” čtyři týdny, ale koupím je s tím, že si je můžu užít “celé” čtyři týdny.
Každý den kromě neděle půjdu běhat, jako jsem to dělala celý rok. Hýbat se, tím spíš venku, má něco do sebe, ať je v kalendáři jakékoliv datum.
Užívejte si Advent a dejte nám vědět, jak ho strávíte.
Vaše Jana
