Vánoce se blíží sice všem, ale tyhle svátky miluju každým rokem více a více a tak si je tak trochu přivlastňuji. 🙂
Beru to zodpovědně. Loni jsem si myslela, že jsem měla ty nejkrásnější Vánoce, ale skutečně to je pravda do té doby, dokud se neblíží ty další. Takže už teď můžu říci, že ty loňské oproti těm letošním stály za starou bačkoru. 😀 Protože ty letošní jsou úúúplně o něčem jiném.
Ne, ještě stále jsem se nepřestěhovala, ale už si zabalím alespoň televizi a dárečky. Plánujeme společné Vánoce. Řešíme, kdo a jak ozdobí stromeček, kdo co bude vařit… ano, i názor, že to vše udělám já, padl, protože v kuchyni je místo pro ženu a stromeček by asi nebyl hezký pod jeho rukama. Ještě nevím, jak to dopadne, ale většinou děláme vše spolu a on je moc šikovný, takže to vidím na lahev vína, zapálené svíčky, nějakou pořádnou rockovou hudbu a maximum rozbitých kouliček. No a aby těch škod nebylo tolik, rozhodla jsem se, že se konečně pustím do toho, čeho je plný internet… kouličky z provázků. 🙂
Nedopadlo to nejhůř, dokonce musím říct, že jsem z nich hodně nadšená. 🙂 Nejhorší bylo snad nafukování těch balónků, ale to k tomu prostě patří a přeci to nevzdám hned na začátku, že jo. 🙂
Na první počin to myslím není špatné. 🙂 Nevím, na kolik to dopadne tak, že opravdu budou viset na stromečku, ale předběžná diskuze o tom, jak výsledek bude vypadat, zatím nasvědčuje tomu, že má práce nepůjde do koše. 🙂
Další úlovek, do kterého jsem se úplně zamilovala jsem našla v Kauflandu. 🙂 No úúúúplně boží a malilinkaté dřevěné ozdobičky úplně zapadají do konceptu stromečku v přírodních barvách rozveselené modrou barvou. Ještě jsem neviděla poklady mého milého, ale zmiňoval se ještě o slaměných skvostech a dále ještě navěsíme mé skleněné ozdobičky, kterých už mám jen pár, ale jsou to kouzelné andílci od mé maminky. Ty prostě na stromečku nesmějí chybět a nezkazí určitě žádný dojem.
Dále k Vánocům neodmyslitelně patří perníčky. Letos jsou trochu tématicky laděné do hudebních motivů. Ponesu je s sebou na předvánoční rockový koncert, tak z toho budou mít pánové radost a třeba něco zahrají i pro mne… noooo to bych si mohla dále jenom přát, asi mi musí stačit, že mi ten můj zabrnká doma jen o samotě. 🙂 Nooo holkyyy, to vám řeknu, to vám je taková romantika. :)) Ba ne, představte si to reálně: “Miláčku, já si chvilku zahraju, nebude Ti to vadit?” “Lasko, jasně že ne, už dlouho jsi mi nezahrál…” On si bere kytaru, sluchátka a mizí do ložnice!
No, ale k těm Vánocům zpátky, teda k perníčkům… věřili byste, že před Vánoci je celkem úspěch sehnat perníkové koření? Projela jsem město i okres a prostě nic. Možná jsem vynechala ty menší obchůdky, ale co naplat. V jednom větším jsem už ze zoufalství vytočila babičku, 3% baterky byla moje poslední šance, babička mi stihla říct, že se jedná vlastně o badyán a fenykl. A konec. Ticho. Tma. Telefon vybitý… Chjooo kdybych já měla nokiu s černobílým displejem, tak bych sice nevěděla, že zbývající barie jsou jen 3%, ale za to bych s tím zvládla telefonovat ještě dva dny. Hm, co teď… si ani nevygoogluju složení toho voňavoučkého koření. Po paměti jsem vzala pár pytlíčků na co jsem si vzpomněla a co bylo v regále a s naivní myšlenkou, že jsem dobře udělala a doma z toho něco namíchám. Kupodivu má intuice tak špatná nebyla, ale další zádrhel byl v tom, že ne vše koření bylo mleté. A tady další prozření… že by ten maličky keramický hmoždířek, co mi dala babička před pár lety k Vánocům nebyl jen na ozdobu? Heuréékaaa… podle toho, jak mne napadlo, jsem nasypala koření, pořád k tomu čichala jak to voní a říkala jsem si, že teď už nic zkazit prostě ničím nemůžu.
Prý jsou úžasný, krásný a luxusně voní! A to je má odměna za veselé úsilí, úsilí na to, abych někomu udělala radost! A udělala!
A má další radost před Vánocema? Ubrus na stůl. U přítele oranžový ubrus k bílé kuchyni a červeným stěnám se mi prostě nelíbí. Nechci mít štědrý večer s oranžovým ubrusem! To se dá přece pochopit 😀 “Zlatíčko, měl bys něco proti tomu, kdybych Ti vyměnila ubrus?” “Ne, ale já jiný nemám.” “To nevadí, já něco ušiju.” “Ty umíš šít?” “Já ne, ale mamka jo.” 😀 A protože mám tu nejhodnější maminku pod sluncem, tak ta nikdy proti mým potrhlým nápadům není. Koupila jsem látky a s lahví vína jsem jela k našim. Mamka mi ukázala, jak si to našpendlit, tak jsem našpendlila dva ubrusy a předala k ušití. No nechápu, jak se s tím strojem prostě pracuje, ovládat látku, kolečko na posunování jehly, šlapací pedál… no prostě nejsem asi tele na ruční práce, ale tohle moc ruční práce asi není. 😀 😀 😀 Mamka ušila kus ubrusu, já nadšená, že budeme mít hezký stůl a pak zmizela, normálně odešla. Nevracela se. No to jsou na mne moc dlouhé prostoje, já musela ještě domů něco zařizovat. Sakra co může na tom lemu být tak těžkého, mluvila něco o tom, že s pedálem je to jak s plynem u auta, prý jemně. JEMNĚ??? Já moc jemná v autě asi nejsem. 😀 No, sedla jsem si k tomu a s vidinou toho, že nepovedený šev prostě rozpářu, to bych asi ještě zvládla. No a já si ušila zbytek ubrusu sama! Žádná věda na tom vážně není. Zase jsem prostě dělala z komára velblouda. 😀 Maminka prý zmizela naschál a její taktický tah vyšel. Potvůrka! Moc si přeje k Ježíšku šicí stroj a prý, když ho dostane, tak mi ten svůj původní dá, abych se taky naučila šít. No není to trochu pozdě mne tuto činnost učit? Přece bych se neučila šít, kdyby dostala zbrusu nový stroj a mohla mi tak s radostí a láskou šít vše ona. 😀 Tak teď otázka, koupit jí ho, nekoupit? No, Ježíšek už má zřejmě jasno, ale do jeho hlavy já nevidím, Ježíška přeci ještě nikdy nikdo neviděl a s ním se prý diskutovat nedá. 😀
A jaké jsou Vaše předvánoční počiny, radosti a starosti? Já plánuji se vrhnout ještě na upečení vánočky a to je pro mne také zatím pole neorané. 😀
Přeji Vám všem přenádherné svátky a hlavně klid a společnost milovaných lidí!
Mishula
P.S: Další největší radostí je spolupráce s ŽENAMI s.r.o. a Jitkou Kubínovou. Otevírání pracovny v Rychnově nad Kněžnou je teď největší náplní našich dní. Vymýšlíme, řešíme, tvoříme a radujeme se z toho, co bude. Budete se radovat s námi?
https://www.facebook.com/centrumknezna/
