95

Vážené dámy, pobavily jste mě Vašimi automobilovými story jako vždy. Kdyby to ale četl můj manžel, určitě by prohlásil, že na mě nemáte.:-) Jednoho krásného dne se rozhodl prodat auto v bazaru na kraji Prahy. Původně zamýšlel odjet domů v jiném, které tam ale ten den k dispozici nebylo. Zavolal mi, ať pro něho přijedu.
Já, která začala řídit až na mateřské a zvládala jsem ježdění jen po mém rodném Mělníku směr obchod, lékař, rodiče, rodinné centrum apod.?
No co, řekla jsem si, že to přece musím zvládnout, když mi manžel tak věří, a že to nebude takový problém – jedná se o kraj Prahy, nebudu muset na dálnici ani do centra. Tak jsem popadla lehkou svačinku pro mého, tehdy dvouletého syna, usadila ho do auta a vyrazili jsme.
Když jsme se blížili do cíle zazmatkovala jsem a odbočila o jednu odbočku dříve, než jsem měla. A to jsem neměla… Ocitla jsem se na dálnici ve směru zpět domů. Šedá kůra mozková pracovala na plné obrátky, co teď. Na dálnici jsem do té doby ještě neřídila, připadala jsem si tam jak ve špatné videohře, navíc se začalo stmívat a já zjistila, že nádrž už brzo vyschne.
No co, na prvním sjezdu sjedu a napojím se na dálnici v opačném směru – na Prahu. Ha ha. Sjela jsem prakticky krokem, vedla kolonu houkajících aut a zoufale se na kruhovém objezdu snažila zjistit, kde že to mám sjet. Nebudete tomu věřit, ale vybrala jsem si sjezd zpět na dálnici směrem OD Prahy. Následoval ještě jeden pokus, kdy jsem se s očima přilepenýma na čelním skle snažila v černočerné tmě rychle číst cedule naprosto neznámých obcí, syn celou dobu vztekle kopal do opěrky sedadla před ním a já začala zoufat.
Zkrátím to – skončila jsem v motorestu u Roudnice nad Labem!!! Nádrž téměr na dně, syn jen v mikině a mé nervy v … Asi po hodině mě vyzvedl manžel, který si mezitím zavolal pro odvoz mé rodiče.
Teď na to vzpomínáme se smíchem a bavíme tou historkou známé, ale věřte mi, že mi tenkrát do smíchu nebylo…

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account