Mít se jako panda – jo, tak to by nebylo až tak špatné! Celý den si jen tak polehávat, cpát se bambusem, pózovat pro všudypřítomné fotografy, ať amatérské nebo profesionální, a užívat si obdiv a nadšení, hraničící až s nekritickým zbožňováním… Vždyť každá panda se hned po narození stává miláčkem všech!
Pandy velké nebyly dřív v Číně příliš známé, to se změnilo v roce 1916, kdy se první pandy dostaly mimo Čínu. Od té doby se staly čínským kulturním symbolem a národním pokladem. Docela mě v té souvislosti zaráží, že lovení pand ve volné přírodě bylo zakázáno teprve v roce 1962.
Věděli jste, že všechny pandy velké na světě jsou trvale majetkem Čínské lidové republiky a do světových zoo jsou jen zapůjčovány? Dokonce i jakékoliv mládě narozené v době zápůjčky patří Číně!
Málokterá panda však přijde na svět přirozeným způsobem. Ve městě Čcheng-tu, hlavním městě provincie S-čchuan v jihozápadní Číně, je velké chovné centrum pro tato zvířata. Přes sklo můžete vidět maličké pandičky a pandíky v medvědích inkubátorech, to mají asi jen 100 gramů, potom ty větší v pandích jesličkách a školkách, no a nakonec i pandí teenagery, kteří blbnou úplně stejně jako ti lidští. V centru mají i pandy červené, které mi připadaly ještě hezčí než ty velké.
Pandy velké u nás v ČR nemáme, ale pandy červené jsou hned v několika zoo. Asi mnozí z nás si pamatují pandího samečka z jihlavské zoo, kterému se pro jeho útěky rychle začalo říkat Kajínek. 🙂
