Jinak než takto snad ani nemohu maminku z kmene Himbů nazvat. Ještě vám o tomto zajímavém etniku budu někdy povídat, zatím ale jen pár základních údajů.
Himby byste našli v severovýchodní části africké Namibie, v kraji, kterému se říká Kunene podle stejnojmenné řeky Kunene, která tudy protéká a vytváří přirozenou hranici mezi Namibií a pořád ještě nebezpečnou Angolou.
Mně bylo na Himbech sympatické to, že i v dnešní hektické globalizované době si žijí po svém, i když jak dlouho odolají tlaku zvenčí, to je otázka. Muži se starají o malá kozí stádečka a ženy o běžný chod domácnosti. Klasika.
Na děti je radost pohledět. Přesně jako chlapeček na fotce. Nečekejte žádná podvyživená stvoření s vystouplými bříšky jako na některých jiných místech v Africe! Himbské děti, zvlášť ty hodně malé, to jsou buclatí, spokojení a veselí andělíčci jako z barokních obrazů. A mimochodem – ženy, všechny ženy, i ty starší, měly tak krásnou, jemnou pleť, že jsem ji jim jen tiše záviděla! Kam se hrabou nejdražší krémy světa na jejich speciální mast s hlinkou, kterou si denně natírají celé tělo! Ale o tom také až jindy.
S muži se setkáte jen výjimečně, a pokud už k takovému setkání dojde, tak počítejte s tím, že vás budou asi ignorovat, ženy ovšem rychle pochopily, že z nás turistů může být nějaký užitek, a proto vás nechají nahlédnout do svých domovů vcelku vstřícně.
Od téhle maminky mám doma maličkou ručně vypalovanou a ozdobenou dýni. Pořád ještě voní kouřem a tohle zajímavé setkání mi připomíná.
