Účast dobrovolná. Říkala jsem si – proč ne. Inu, tak jsem se tam přihlásila… Aspoň se někam podívám – no ne? Polsko mám celkem z ruky.
Jeli jsme večer přes noc, abychom se mohli vyspat (cesta byla dlouhá). Když jsme měli první rozchod (ještě před návštěvou Osvětimi), tak jsme se byli kouknout do města. Do Varšavy. Město je velmi pěkné, to se musí nechat. Ale hodně lidí… Co chci od hlavního města, že? Pak jsme jeli do tábora. Dostali jsme sluchátka a průvodce. Bylo to velmi emoční… Průvodce o tom věděl vše, i pár příběhů Židů. Za jednou vitrínou byly i dětské věci… Úplně pidi botičky například.
Viděli jsme i koleje, kudy přijížděl vlak. Jen je škoda, že jsme to nestihli projít celé.. Nakonec jsme odjeli domů. Domu jsme se vrátili ještě v noci…
Výlet byl fajn, pro většinu smutný, pochmurný.
||Blog
