Jsem po té oslavě nějaká přecpaná… Nechce se mi vstávat, ale musím, protože můj miláček vstával a ne a ne usnout. Jsou tři hodiny ráno… No, nevím nevím… Taky tu leží vedle mě a je úplně ko… Za celý den myslím na postel, uklízím a také si napoustim plnou vanu… Konečně… To teplo…
Je brzy ráno (po druhé hodině), konečně maličký skřítek usnul padám únavou. Ale vzbudil se v devět hodin ráno, já bez energie vstávám. Komplet celý den chodím jako mrtvola, ale malej si krásně hraje – to je hlavní, ne? Nicméně furt myslím na postel ještě… A hele – na chvíli po obědě usnul, půjdu taky. Sakra. Dělám polévku, tak potom.
Vytáhla jsem maso a jdu si lehnout vedle malého. Lehnu si a miláček se posadí. To je kouzelník. Ještě musím obrat maso… No, ale už je večer a vypadá, že bude spinkat. Dostává najíst.
||Blog
