Beruška – má 15 měsíců a člověk by si myslel, že už má nejhorší štěněcí období za sebou (z pohledu ochutnávání všeho…) Ale ta moje malá blbka ne 🙁
Ráno jdu ven a všude nablito – nechápu a jdu “pitvat” důvod. Hned mi bylo jasné, že to byla ona, ač mám fenky tři. V krmení – mimochodem s kusy masenka a kuřecích krků a jiných dobrot z večeře – se nachází celkem velké podezřelé kousky “čehosi…”. Zjišťuji, že to divné bílé jsou kusy kopačáku, který pořád všude vláčí s sebou, pitvám dál a nacházím tvrdé cosi, co se jeví jako částečky hadice nebo kabelu… Musím vlízt pod traktory a vlečky, abych zjistila, na čem si tak “pochutnala”. Zkoumám dál a objevuji nějakou černou hmotu “něčeho”. Naprosto netuším původ tohoto kousku a nadávám… Beru se plouží do zahrady a znovu bleje 🙁 Koukám, ale už vidím jen žlutozelenou pěnu s trávou. Dobře jí tak…Pevně doufám, že už snad vyhodila všechno a že se nic z těch hnusů nedostalo dál, než do žaludku, odkud to opět putovalo ven. Naštěstí! Chodí si s ocasem nahoru, vyčítavě na mě kouká, jak jí zabavuji ten odporný míč a ženu ji domů. Tam se ujímá buvolí tyčinky a s chutí se do ní pouští a s výrazem vítěze se rozvalí na pelíšek. Blbka jedna… 😀
||Blog
