91

Zaniklá obec je situována na náhorní planině, v mírném svahu převážně východní orientace, v nadmořské výšce 370-380 metrů. První písemný doklad se vztahuje k r. 1396.

Sommer (1834) uvádí, že v Palohlavech stálo 48 domů a žilo zde 310 obyvatel. V r. 1887 zde mělo žít již 399 obyvatel, poté ale jejich počet klesal. V r. 1899 se uvádí 302 obyvatel a 61 domů, v r. 1924 to bylo 239 obyvatel a 57 domů, v r. 1939 počet obyvatel klesl na 218.

Obec náležela k farnosti Svébořice (Schwabitz). Nacházela se zde jednotřídní škola, kterou v r. 1913 navštěvovalo 48 žáků. Pošta byla v Olšině (Wolschen). Od r. 1914 byly Palohlavy napojeny na vodovod, do té doby se voda získávala ze dvou veřejných a 11 soukromých studní. V r. 1922 byly připojeny k elektrické síti. 
Další zajímavé informace z adresáře z r. 1924:

    představený obce: Wenzel Suske.
    Družstva: Skladištní družstvo Mimoň, Mlékárenské družstvo Olšina (Wolschen) 
    Spolky: dobrovolní hasiči, německá zemská mládež, rolnický a lesnický spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách
    Banky a spořitelny: Raiffeisenkasse s Olšinou (Wolschen)

Průmysl, obchod, řemesla:

    pekař: Josef Kirschner 51
    dámská krejčová: Elsa Neswadba 47
    pohostinství a ubytování: Barbara Fritsche 26, Josef Suske 54
    obchod se smíšeným zbožím: Josef Kirschner 51, Josef Suske 54
    obchodník se zemědělskými produkty: Josef Bergmann 27
    kovář: Friedrich Pirzkall 28
    obuvník: Johann Koci 26
    truhlář: Franz Bergmann 12

Dnes je vesnice z větší části zarostlá náletovými dřevinami, z velké části lipami. Severní část obce má bezmála charakter pralesa, jehož zvláštní půvab časně zjara umocňují záplavy bledulí a místy i sněženek. Z opuštěných domů zůstaly většinou jen sklepy, často zavalené a podzemní nádrže na vodu. V jižní části obce se nachází poměrně zachovalý větší rybníček, z něhož se napájí početná zvěř. Vesnice leží uvnitř obory Židlov, malá část zástavby se ale nachází vně jejího oplocení, které probíhá při severním okraji vsi.

Všechny stavby v obci byly zničeny a jsou patrné jen základy zdí, sklepy a vybetonované nádrže na srážkovou vodu. Náves lze poznat jen těžko, nachází se asi 50 metrů vlevo od příjezdové cesty do vsi. Zde stávala škola, kaple, hostinec a památník padlým z první světové války. Zbyly po nich dobře znatelné trosky, porostlé nálety. V obci byl vybudovaný důmyslný systém sedmi rybníčků pro zadržování srážkové vody. Což je největší počet v Ralsku a dodnes se v nich drží voda. Rostou zde také staleté lípy a duby, na kterých lze v korunách vidět kování, kterým byly kdysi zpevněny, aby se nerozpadly. 

Obec měla ve své blízkosti hřbitov, nacházel se asi 500 m dále po silnici směrem k Dolní Novině. Do dnešních dnů se zachovaly staré schůdky, co dříve vedly k hřbitovní bráně. Náhrobky leží povalené v trávě, ale většina jich je pod zeminou. Součást hřbitova je i alej starých lip. Bývalý hřbitov leží necelý kilometr na SZ a nejsnáze se k němu lze dostat od rozcestí Dědkův odpočinek, u nějž byl nedávno vybudován malý památník zaniklým obcím. Od rozcestí k hřbitovu vede nově vysázená alej, samotný hřbitov se ale nachází v politováníhodném stavu a je stěží rozeznatelný.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account